1. S tou nejmilejší tváří,
co nakreslil mi bůh,
s náručí, jenž chrání
od počátků mých snů.
Úsměvem, když září,
jak slunce den co den,
s tou nejsilnější láskou,
co dává matkám jen.
Ref. Jak děkuje se andělům,
těm nocím probdělým,
dál necháváš mě věřit snům,
a bráníš časům zlým.
Ty nečekáš nic za lásku,
jsi srdcem na dlani,
co nespoléhá na sázku,
když vcházím svítáním.
2. Čas vrásky kreslil v oči,
teď zdobí tvoji tvář,
do srdce nikdy nevkročí,
nevezme očím zář.
Nejsou slova jak ti říct,
tu píseň srdce zpívá,
až jednou ten práh překročíš,
v něm navždy budeš živá.
