DOči mám sněhem Hmizaváté, F#miv duši má chladný stín, Emirampouchem srdce prokláté, studený Hmihlas, na dlani Emimráz, F#7ledový Hmiklín.
Slunce svit marně útočí, její cit neroztál, prosím vás, pane průvodčí, zastavte Hmivlak, už je to Emi
3298
tak, F#7nemohu Hmidál.Emi, Hmi
Vidím, že už se F#7šeří a vím teď, že jen Hmizbývá smutek zavřených EmidveGří A7pro toho, kdo je Dsám. Pro toho, kdo si G#dimvěří, pro toho, kdo si F#mizpívá, přestože Hmina rtech ho Hmi7studí E7polibek posleGdní
®: DOči má sněhem Hmizaváté, v F#miduši má chladný stín, Emiaž se mě jednou zeptáte, co z toho Hmimám, že žiju Emisám, F#7neodpoHmivím.F#7, Hmi
Vidím, že už se šeří a vím teď, že jen zbývá smutek zavřených dveří pro toho, kdo je sám. Pro toho, kdo si věří, pro toho, kdo si zpívá, přestože na rtech ho studí polibek poslední, O,ó,ó-o.
®:Oči má sněhem zaváté, v duši má chladný stín, až se mě jednou zeptáte, co z toho má, že žiju sám, neodpovím.