Ve stínu, na pláži,
zapomenu tisícero blamáží,
ve stínu, v modřínu,
zapomenu na kdejakou modřinu.
Ve stínu, na písku,
neucítím ani jednu bolístku,
ve stínu, v altánku,
zapomenu tváře krásných hošánků.
Když se ale večer doma sama nudím,
obraz tvojí tváře nikdy nezapudím,
podobá se slunci jako skutečný
a já marně hledám v bytě slunečník.
Ve stínu, zahrádky,
zapomenu na sliby i na hádky,
ve stínu, večerní,
zapomenu, že jsou muži nevěrní.
Ve stínu, v podloubí,
konec láskám jednou provždy odtroubím,
ve stínu, v obláčku,
snad i tebe zapomenu miláčku.
Když se ale večer doma sama nudím,
obraz tvojí tváře nikdy nezapudím,
podobá se slunci jako skutečný
a já marně hledám v bytě slunečník.
Ve stínu, zahrádky,
zapomenu na sliby i na hádky,
ve stínu, večerní,
zapomenu, že jsou muži nevěrní.
Ve stínu, v podloubí,
konec láskám jednou provždy odtroubím,
ve stínu, v obláčku,
snad i tebe zapomenu miláčku.