(Úvod:
D, A, A7, D, G, D, Hmi, A, A, G, A7)
DZjištěno je prý vědecky a
Hmidokázáno svědecky,
že
Emičlověk musí
A7mít někoho
Drád.
Hmi, Emi, ADUž přece za dob Adama
H7byla tu Eva s vnadama,
ten
Epřípad jistě
E7račte všichni
Aznát.
A
Dmaj7proto, že ani já nejsem
Emi6výjimečný,
ve
A7třel jsem se do přízně jedné
Dmaj7hezké slečny
a
G6právě tak jako ten Adam pod
Dtíhou její
krásy
H7padám a
Emije mi přitom
A7do zpě
Dvu.
DLa-lá, la-la-la-la-la,
Ala-la-la-la-lá.
A7La-lá, la-la-la-la-la,
Dla-la-la-la-lá.
GLa-lá, la-la-la-lej-lu,
Dvap-pa-da-de-
Gdú,
Dju-di-du-di-dap,
Hmi7ju-di-du-di-dap,
Emipa-ram-pa-ram-pam-
A7pam.
Slečna, jestli se nepletu, chodila v černém
korzetu a pyšnila se jak je útlá v pase.
Když vítr nohy bezděčně odkryje slečně,
skutečně já myslím, že snad utonu v té kráse.
A kdybych vám chtěl popsat ještě její boky,
potřeboval bych na to aspoň čtyři sloky.
A právě proto jak ten Adam pod tíhou její
krásy padám a je mi přitom do zpěvu.
Pa-pá, pa-vá-vá-vá-vá, vá-vá-vá-vá-vá,
pa-pá, pa-vá-vá-vá-vá, vá-vá-vá-vá-vá,
du-dú, du-rú-rú-rú-rú, du-tú-rú-rú,
ju-di-du-di-dap, ju-di-du-di-dap,
pa-ram-pa-ram-pam-pam.
Křivka jejího ramene byla by hodna kamene
a sochařova mistrovského majzlíku.
Stejně tak hrdě vypjata dvě běloskvoucí
poupata kvetoucí nevině ve stínu krajzlíku.
To všechno, to jsou bezesporu její klady,
se kterými si člověk někdy neví rady.
A právě proto jak ten Adam pod tíhou její
krásy padám a je mi přitom do zpěvu.
Ha-há, ha-há-há-há-há, há-há-há-há-há,
he-hé, he-hé-hé-há-há, há-há-há-há-hõ,
hõ-hõ, hõ-hõ-hõ-hõ, há-há-há-há,
du-bi-du-bi-dou, du-bi-du-bi-dou,
pa-ram-pa-ram-pam-pam.
Zjištěno je prý vědecky a dokázáno svědecky,
že člověk musí mít někoho rád.
Už přece za dob Adama byla tu Eva s vnadama,
ten případ jistě račte všichni znát.
Ta slečna, kterou jsem vám tady pracně popsal,
za tou jsem jako blázen dnes a denně hopsal.
Pod tíhou krásy toho hada dneska už jiný
Adam padá a je mu přitom do zpěvu.
DDap-dá, du-ri-bap-dá-ram...
A7 (nezrozumiteľné
zvuky)
D,
G,
D,
H7,
G,
A7,
D